Rádio7

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný

Jan 3,16

TWR-CZ
 
...rádio, které nemyslí za vás ...
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7

Právě vysíláme:

Duchovný relax
(vysílá slovenská redakce)

Myšlenka na den

 

Vysílá
slovenská redakce

wma_smallwma128|64|32 |  mp3logomp3 128|32 aacplusaac+128|32 oggogg 128|24
youtube facebook flag_czflag_enflag_geflag_ruflag_fr
N0wlNDA4WCU1Q2haOSU4MCU3RnRZSSU3RUZUbSUyQyU3RnRDWUdR
 

Hledat


Ekonomická bilance

Ekonomická bilance

 

Kontakty

radio7@radio7.cz

+420 544 233 771

P.O.Box 96
656 96
Brno

facebook

youtube_icon_small

Další kontakty

Slovenská redakce Rádia 7:

TWR-SK

 



 

Mobilní platformy

mobile-logos

 

Anketa

busyNačítání ankety...

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 480 
TWR-CZ historie PDF Tisk Email

České vysílání ze zahraničí (do roku 1989)

Mezi jazyky TWR patří už 40 let i čeština. První relace v českém jazyce vznikaly koncem šedesátých let. Od okupace Československa v srpnu 1968 byly české pořady připravovány v Monte Carlu, na domácí půdě přitom pomáhala celá řada tajných spolupracovníků. Díky místu, kde české relace vznikaly, se mezi posluchačskou veřejností vžil název stanice „Monte Carlo“. I když to nebylo správné, protože Rádio Monte-Carlo byla a je úplně jiná sekulární stanice, tak Češi i Slováci jinak našemu vysílání neříkali. Název Trans World Radio jim nic neříkal a každý věděl, co to je za stanici „Monte Carlo“.

V září 1968, měsíc po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, odjeli z republiky Otakar Vožeh s manželkou Renatou, údajně na svatební cestu. Původně měli namířeno do USA, ale z Manželé Vožehovi s dcerou Renatkou přichází sloužit do Monte Carlanejrůznějších důvodů se tam tehdy nedostali. Na začátku roku 1969 za nimi totiž přišli někteří z jejich věřících přátel s nabídkou, zda nechtějí jít pracovat do Monte Carla, kde v Trans World Radiu hledají někoho, kdo by vysílal česky. Po určité době váhání a času modliteb Vožehovi tento Boží plán přijali.

TWR v té době už připravovalo malý počet českých relací. Třikrát týdně vysílala z Monte Carla německá evangelická rozhlasová misie Christus Lebt, s níž spolupracovali dva Češi. Jejich jména si už nepamatujeme a nepodařilo se nám je zjistit – vše bylo z politických důvodů utajováno. Někdy v průběhu Pražského jara se do Monaka dostal známý český kazatel a evangelista Církve bratrské, dr. Vlado Fajfr. Při své návštěvě tehdy natočil asi 50 úvah, které TWR začalo hned vysílat. Ovšem po okupaci roku 1968 dalo TWR přednost tomu, aby se českému vysílání věnoval někdo přímo v Monte Carlu. A pokud zde mluvíme o TWR, pak myslíme mezinárodní společenství – nikoliv českou organizaci. Česká redakce byla v ilegalitě a nebyla nijak prezentována, vše zaštiťovalo TWR-International, později TWR-Europe.

Otakar Vožeh neměl zkušenosti s přípravou rozhlasových pořadů, přesto mu byla hned od začátku svěřena příprava sedmi patnáctiminutových pořadů týdně. Tyto relace se vysílaly na krátkých vlnách dvakrát denně, v dopoledním a večerním bloku. Jejich tvorbě se po nějaké době začali věnovat také Bedřich Vožeh a Luboš Křesina.

Od chvíle, kdy bylo možno začít vysílat na středních vlnách, vznikala relace nazvaná Euroclub (vyslovovaný Juroklap), půlhodinový pořad vysílaný v několika evropských jazycích včetně češtiny. Přibližně ve stejnou dobu se začala vysílat Křesťanská rodina, Slovo svědectví a další relace. (Zde nutno poznamenat, že k českým spolupracovníkům se brzy přidali i někteří ze Slovenska - tehdy jeden stát - a slovenština doplnila češtinu i ve vysílání. Posluchači tehdy tyto jazyky vůbec nerozlišovali.)

S postupem času vznikala potřeba nových a čerstvých příspěvků do vysílání. Do přípravy pořadů se zapojilo mnoho z těch, kdo žili v zahraničí, ale podařilo se také zorganizovat síť, která začala zabezpečovat materiály z Československa. Klíčovou roli sehráli kazatel Miloš Šolc starší se svým synem, německý technik Helmut Menzel, který zpočátku v Československu nahrával a nahrané materiály s několika dalšími misijními pracovníky převážel přes hranice. Později se nahrávání ujal Jiří Dedecius z Brna, Dům Manželů Dedeciusových, kde se za totality připravovaly materiály pro vysíláníkterý nahrával ve svém domě. Z těch, kdo na tvorbě spolupracovali, zmiňme alespoň hudební skupinu bratří Pospíšilových a Luboše Hlavsu, Jiřího Hurtu nebo Marii Frydrychovou. Ke známějším relacím patřily Kompas, který nahradil původní Euroclub, a Pravé učednictví.

V této době se také dařilo udržovat omezený písemný styk s posluchači. Do Monte Carla chodilo měsíčně až 200 dopisů od posluchačů z Československa, ale také od Čechů a Slováků žijících jinde v Evropě. Kolik dopisů ale nepřišlo, protože byly zabaveny státní bezpečností (STB) to už nezjistíme. Víme, že jich bylo velmi mnoho, ne-li většina.

Z dopisů bylo patrné, že toto vysílání poslouchá spousta lidí. Dopisy také ovlivňovaly obsah připravovaných relací a redakce měla zpětnou vazbu. To bylo v ilegalitě velice povzbudivé.

 

Otakar Vožeh vzpomíná: „Zodpovědně mohu říct, že takových 95 % dopisů bylo jednoznačně pozitivních. Ale často to byly právě ty negativní, které nás donutily k přemýšlení a k modlitbám za to, co děláme. Velmi jsme si vážili posluchačů, kteří si našli způsob, jak říct druhým lidem o našem vysílání. Dokonce došlo k tomu, že věřící, kteří neměli moc času nebo příležitosti

vydat svým nevěřícím přátelům svědectví o Pánu Ježíši Kristu, jim doporučili poslech vysílání z „Monte-Carla“. Poslouchali a psali lidé všech církví a denominací. Mnozí katolíci dokonce dávali přednost poslechu „Monte-Carla“ před Vatikánem. Dokonce jsme dostali zprávu, že někteří katoličtí kněží používali úvahy z našich relací ve svých kázáních v kostele (to platí dodnes – pozn. red. 2010).

Jedna stará věřící sestra z Pelhřimovska pracovala brigádnicky každé léto o žních na poli, aby za vydělané peníze nakoupila tranzistorové rozhlasové přijímače a dávala je zdarma svým přátelům, aby poslouchali Monte-Carlo. Pokud si dobře pamatuji, koupila a rozdala celkem 18 přijímačů!

Jeden bratr ze Strakonic objížděl na motorce každou sobotu svoje známé a vozil s sebou svůj osvědčený rozhlasový přijímač. Měl to tak vypočítané, že k lidem dorazil v době, kdy jsme vysílali, a hned si s nimi naše vysílání poslechl. Pak jim osobně svědčil. Napsala nám o tom jeho dcera poté, co ho při jedné takové misijní cestû (jak jim sám říkal) srazilo z motorky nákladní auto. Pán si ho odvolal při misijním poslání.“

 

Kolem roku 1985 došlo v Evropě k politickému posunu. Nastartoval to Michail Gorbačov v tehdejším Sovětském svazu a TWR-I vidělo, že Evropa bude potřebovat misijní posilu. Otakar Vožeh, který byl v té době už zodpovědný za celou práci v Monaku (tehdy se tam produkovaly relace v až 35 jazycích) usiloval o přesun redakcí jazyků střední a východní Evropy blíže k hranicím. Společně s evropským vedením TWR se připravoval přesun do Vídně, kam se postupně přestěhovala i česká redakce. Ovšem politické změny v Evropě šly rychleji než stěhovaní redakcí a tak k nějakému usazení české redakce ve Vídni ani nedošlo. Otakar Vožeh se velmi brzy po revoluci spojil s českými spolupracovníky a začali pracovat na přesunu redakce do Československa. Zde můžeme poznamenat, že i když tehdy nikdo nepředpokládal, že by se Československo někdy rozdělilo na dva státy, tak se nikdy neuvažovalo o společné redakci česko-slovenské. Ihned po revoluci se zakládaly redakce dvě – česká v Brně a slovenská v Bratislavě. Ale nic nebylo ihned, vše se dělo postupně.

 

Za každou misijní prací jsou nejen lidé, ale také finanční prostředky, nebo prostě peníze. TWR bylo vždycky organizací, která závisela na dobrovolných darech od jednotlivců, církví a společenství věřících, a také od jiných misijních společností. Všechny prostředky na české a slovenské vysílání přicházely ze Západu, především z USA.

 

Samostatnou kapitolou je práce českých spolupracovníků, kteří pod neustálou hrozbou tajné státní bezpečnosti pracovali v domácích podmínkách na přípravě relací a písní pro Monte Carlo. O této době a práci velice zajímavě píše Marie Frydrychová v knize Střežené město, kterou si můžete přečíst zde.

 

Někteří z nových, porevolučních pracovníků TWR-CZ měli tu čest, že mohli soukromně navštívit Monako a vidět na vlastní oči místa, kde pracovali naši předchůdci a také navštívit vysílač na kopci nad Monakem. Dodnes jsou to velmi silné osobní prožitky.

 

V České republice po roce 1989

Prakticky ihned po revoluci se Otakar Vožeh, Josef Sečka a Helmut Menzel spojil Jiřím Dedeciusem, Petrem Kolkem, Marií Frydrychovou, Bohuslavem Smutným (a některými dalšími) a uskutečnili něco jako náborovou kampaň pro spolupráci s Trans World Radiem. Navštěvovali sbory a získávali spolupracovníky – především z řad dobrovolníků. České vysílání ale stále zajišťoval tým pracovníků ve Vídni, především Otakar Vožeh a později Helmut Menzel. Domácí spolupracovníci se zapracovávali a vše bylo nejprve hodně amatérské, až chaotické, ale s nadšením.

Kamarád a věrný posluchač i propagátor Jarda J. a jeho nezapomenutelná ceduleVýsledkem bylo, že politická změna spolu s nadšením bývalých i nových spolupracovníků umožnila práci TWR přímo v České republice a 10. září 1990 byla česká redakce TWR oficiálně registrována pod názvem Trans World Radio, českomoravská křesťanská rozhlasová misie, zkráceně TWR-CZ.

Prvním pracovištěm samostatné české redakce byl domek manželů Dedeciusových. V roce 1991 se zde začal formovat první tým spolupracovníků. Pracovníky TWR už byli Jiří Dedecius, Petr Kolek, Jitka Střížová a Aleš Bartošek, aktivním pomocníkem návazné práce byl Josef Sečka, hlavní agendu a právní souvislosti měl na starosti Václav Kadlec. Prvními spolupracujícími autory byli lidé, kteří už dříve tajně točili svoje úvahy a relace.

Otakar Vožeh postupně předával zodpovědnost za jednotlivé relace novým spolupracovníkům v domácí redakci a nakonec si sám nechal jen pořad Kompas a tak tomu je dodnes (2010).

Během několika měsíců se práce rozrostla a bylo jasné, že bude třeba sehnat pro redakci nové umístění. Byl pronajat bývalý počítačový sál v kancelářském objektu DRUTIS a svépomocí přebudováván na studio. Se změnou majitele objektu se změnily i podmínky pronájmu, takže redakce byla nucena ustoupit od tohoto záměru a počítačový sál vrátit do původního stavu. Několikaměsíční práce (tehdy dělaná brigádnicky) přišla vniveč a byl to hodně frustrující pocit. Následně byly pronajaty výborné prostory v nájemním domě v centru Brna (k dispozici bylo 7 místností). Prostory byly rekonstruovány a dokonce vybudováno zatlumené studio se dvěma zvukotěsnými okny do dvou oddělených režií. Vysněný dům na Lesné

 

Stálou prioritou byla pro nás především příprava co nejlepších rozhlasových pořadů, krystalizoval kolektiv české redakce s dosti výrazným posunem od individuální ke kolektivní práci. Přibývaly nové pořady, nové možnosti vysílání, přicházeli noví spolupracovníci. Právě v této době se vytvořilo jádro týmu české redakce, které stmeluje český tým dodnes (2010) – byli a jsou to Aleš Bartošek, Petr Raus, Kateřina Hodecová (Vodová), Jitka Hovořáková + další externisté, později se ukázalo, že jeden z nich (Daniel Zeman) bude také důležitým pracovníkem týmu. Hned v počátcích samostatné redakce byla do pracovní doby zařazena denní půlhodina čtení Bible a společných modliteb a trvá stále.

 

V tomto období se rozšířila každodenní relace Světem Bible z 15 na 30 minut, přibylo každodenní večerní vysílání na středních vlnách z Tirany – přibývalo práce, spolupracovníků a reakcí posluchačů. Z dnešního pohledu byla léta 1991 až 1993 nejdůležitějším obdobím v novodobé historii TWR-CZ.

Pořady se vyráběly v Brně, ale vozily se autem do Vídně. Každé 2 týdny jezdil jeden pracovník do Vídně (většinou Aleš Bartošek) a vezl krabici magnetofonových pásek a zpět vozil prázdné, pro nové natáčení. Pořady se stříhaly na Revoxech, nůžkami a slepovaly k sobě lepicí páskou. Krásná práce.

Tato cedulka se v domě na Lesné pověsila na kliku a natáčelo se... Petra a JitkaV roce 1993 dostalo TWR výpověď z pronajatých prostor. Rozhodli jsme se koupit nový dům a v mimořádném čísle zpravodaje Anténa jsme požádali o finanční prostředky na tento projekt. Prosba přinesla odezvu - finanční dary sice nepokryly veškeré náklady, ale velice nám pomohly. Navíc jsme od jedné posluchačky dostali k dispozici krásnou vilu asi 50 km od Brna, jejímž prodejem jsme mohli získat další finance na nákup domu v Brně. Díky Bohu jsme 29. července 1993 koupili dům na Lesné v Brně.

V roce 1995 probíhaly přípravné práce na dostavbu nahrávacího studia v objektu na Lesné, ovšem zamítavý postoj sousedů tento projekt znemožnil. Začali jsme uvažovat o úplně nové stavbě, zakoupili jsme stavební pozemek. V tomto roce byla také zorganizována akce 1000 + 1 cihla, která vybízela k pomoci české redakci formou nabídky jedné malé cihličky za 75 USD (2000 Kč) - každá cihlička má své číslo a patří konkrétnímu dárci uvedené částky. Stavba probíhala v průběhu Alena Pourová nám darovala projekt nového domu v Líšniroku 1996 a zkolaudována byla v dubnu 1997. První návštěvníky jsme přivítali na slavnostním otevření budovy v červnu a prvních dnech otevřených dveří v září téhož roku.

Poslední roky minulého století přinesly mj. také uvedení hudebního studia do provozu (1998), otevření detašovaného pracoviště v Tachově (1999), zprovoznění internetových stránek (2000). Slavnostně jsme oslavili 10. výročí práce samostatné české redakce.

Prvních 10 let samostatné práce TWR-CZ provázely nebývalé zkušenosti víry. A to jak v oblasti praktické (několikeré stěhování, stavba nové budovy), tak v oblasti tvorby pořadů a možností vysílání (spolupráce s Proglasem a s českým rozhlasem Plzeň, s Rádiem Preston a dalšímu subjekty) tak v postupné finanční soběstačnosti. V ekonomické oblasti nám v prvních letech samostatnosti hodně pomáhalo mezinárodní TWR, ale postupně jsme dostávali méně a méně a získávali více a více darů z domácího prostředí.

O celém období poměrně podrobně pojednává kniha „Anténa – aneb 10 let v české redakci Trans World Radia“. Stojí za přečtení zde.

 Po kolaudaci v Líšni

Do druhého desetiletí české redakce TWR-CZ vstupovalo s nevyslovenou otázkou „co dál“?

Nová budova byla postavena bez dluhů a redakční tým se mohl ještě více soustředit na kvalitu programů.

Psal se rok 2000 a české křesťanské pořady byly vysílány denně na krátkých vlnách, denně na středních vlnách, denně na VKV Radio Proglas, 2 x týdně na VKV Českého rozhlasu Plzeň a navíc byly vysílány některé pořady přes evropský satelit (satelit prakticky nebyl poslouchán, protože na něm nebyly k dispozici žádné další české stanice, ale TWR-E ho platilo i pro jiné země a čeština tam byla přidána). Bylo jasné, že krátké a střední vlny poslouchají hlavně starší lidé (byli na tyto vlny zvyklí) a že drtivá většina nových posluchačů zná TWR prostřednictvím VKV Radia Proglas a ČRo Plzeň. Ale tyto stanice s námi spolupracovali na základě osobních vztahů mezi vedoucími (např. tehdejší ředitel ČRo Plzeň, Vladimír Bako, projevoval obrovskou osobní statečnost, když naše vysílání do svého repertoáru zařadil) a bylo nám jasné, že osobní vazby nemusí trvat „věčně“ a to, co by zbylo, by byly jen střední a krátké vlny. Nastalo období hledání co dál v oblasti šíření biblického poselství rozhlasem.

 

Po technické stránce se situace také měnila. Evropské centrum se z Vídně přesunulo do Bratislavy, kde mimo to bylo vybudováno evropské distribuční centrum pro dálkovou obsluhu všech pozemních vysílačů TWR. Magnetofonové pásky se tedy začaly vozit do Bratislavy (i když bylo Slovensko už samostatným státem, byly na hranicích kontroly a s převozem byly kolikrát věští problémy než při převozu do Rakouska). Ale velmi brzy byly pásky a cívkové magnetofony nahrazovány minidisky. Byla to taková malá technická revoluce, ale nevydržela tak dlouho jako cívkové magnetofony, asi po 5 letech se postupně přešlo na počítačové zpracovávání zvuku a to je oproti cívkovým přístrojům úplně jiná kapitola. Tento systém mohl začít využívat také rozvíjejícího se internetu a někdy kolem roku 2003 se distribuce programů z formy fyzické změnila na formu virtuální – pomocí internetu.

Nová budova TWR-CZ byla postavena tak, že tyto technologie umožňuje realizovat bez dalších větších úprav a nákladů. Na tabuli jsme psali všechny možné nápady názvu nového vysílání... po postupném mazání nevyhovujících zůstal: Rádio 7

 

Ekonomická situace TWR-CZ byla v letech 1995 až 2005 poměrně stabilní a dokonce bylo možno vytvářet jakýsi rezervní fond. To stále bylo možné jen díky Božímu požehnání skrze dárce a také díky nebývalé skromnosti a obětavosti pracovníků (i spolupracovníků). V týmu uzrávala myšlenka celodenního vlastního vysílání. Tato vize byla rozpracovávána, diskutována a předkládána Bohu v modlitbách. Bylo zvažováno mezi několika možnostmi, z nichž nejzajímavější a nejvíce žádaná a také nejméně dostupná je možnost VKV vysílání v ČR. Finanční prostředky a značně nejasná legislativní situace v této oblasti však byla důvodem odložení této možnosti. Jako nejsnadněji dostupná možnost se ukázalo satelitní vysílání. Snadněji získatelná licence, nesrovnatelně levnější provoz. Obrovskou nevýhodou zůstávají speciální podmínky pro příjem satelitního signálu (parabola, nemobilní). Pro tento způsob ale hovořily především dané možnosti TWR-CZ a také fakt, že satelitní signál přebírají některé sítě kabelových rozvodů ve větších městech. No a když se začal rozvíjet internet, přidružil se k satelitnímu šíření i tento přenos, který se nakonec ukázal jako nosný prvek našeho celodenního vysílání.

 

Kolektiv TWR-CZ zvládal připravit průměrně 2 hodiny pořadů denně. Zvládat 24 hodin denně bylo přece jen něco jiného. Hned někdy kolem roku 2002 česká redakce oslovila ředitele TWR-Slovakia, zda by jejich redakce nechtěla jít do tohoto projektu společně. Myšlenka spolupráce byla postavena na principu rozdělení času a nákladů. Slovenské ano tomuto projektu rozjelo naplno mašinerii příprav. Hledaly se výhodnější podmínky pro připojení na satelit a během asi 4 let příprav se několikrát vystřídaly možnosti ze Slovenska, z Čech až nakonec se vše usadilo na Slovensku. Nová slovenská společnost Slovaklink měla nejvýhodnější podmínky. Z legislativních důvodů byla založena česko-slovenská obchodní společnost T.W.Rádio s r.o. se sídlem v Bratislavě, kde každá redakce (česká a slovenská) vlastní poloviční podíl. Tato společnost je jednoúčelová a neprovozuje žádnou jinou činnost, slouží pouze jako držitel licence pro satelitní vysílání. Celé agendy se ujal ředitel TWR-Slovakia a licence pro satelitní vysílání byla nakonec přidělena až dubnu 2005. Prvního listopadu 2005 bylo zahájeno celodenní zkušební vysílání (nejprve jen česky, slovenština se přidala asi o měsíc později) a od ledna 2006 se vysílalo „naostro“. Toto byl zásadní zlom v novodobé historii TWR-CZ.

Uplynulo 15 let od založení TWR-CZ a Rádio 7 ještě nevysílaloPřed zahájením vysílání ovšem probíhaly roky příprav v technické, administrativní a programové sféře.

Po technické stránce se celé problematiky ujal Daniel Zeman. Svépomocí bylo v podkroví české redakce vybudováno vysílací pracoviště, vymyšleny a dojednány přenosové trasy pro spojení s Bratislavským studiem TWR a instalována potřebná technika. Hlavním konzultantem (a nakonec i oponentem) byl tehdy hlavní technik TWR-E Helmut Menzel. Jeho požadavky na přenos a zabezpečení tras byly tak nákladné, že byly nerealizovatelné a způsobu řešení, které navrhovalo TWR-CZ nevěřil a odmítal je. Nakonec tedy bylo vše postaveno vlastními silami a vše funguje k naprosté spokojenosti dodnes.

Pohledem z roku 2010 lze konstatovat, že TWR-Evropa nakonec přechází v principech technického řešení v některých oblastech k českému modelu řešení. S podobným zájmem evropského vedení TWR se stala česká oblast fundraisingu (získávání financí) i způsobu spolupráce s externisty a dodržování biblických zásad v přípravě pořadů. V této situaci je na časté otázky našich zahraničních partnerů pouze zdvižen ukazováček směrem k nebi, odkud přichází naše pomoc.

Administrativní tíhu neslo především slovenské TWR v čele s ředitelem, český partner poskytoval především potřebnou součinnost a modeloval způsob spolupráce. Oba týmy se několikrát setkaly a na jednom vícedenním setkání na Nivské chalupě na valašsku se zrodil i název stanice Rádio 7 – zní i píše se v češtině i slovenštině stejně.

Programové oblasti byla věnována největší pozornost. Mezi slovenskou a českou stranou byla dohoda, že každá redakce bude zodpovědná za svůj jazyk. Koordinovalo se především jen řazení jednotlivých programů za sebe, tak aby vznikly logické celky.

Česká redakce si předsevzala, že nové programové schéma musí doplnit naše stávající vysílání. Veškeré dosavadní vysílání na všech vlnových délkách bylo zachováno a včleněno do celodenního vysílání Rádia 7. Obrovský skokový rozvoj programové nabídky vyžadoval radikální a důslednou přípravu. Kateřina Hodecová byla jmenována šéfredaktorkou české redakce Rádia 7 a vytvořila takové podmínky pro práci týmu, že vysílání se rozjelo hned napoprvé a funguje již 5. rokem

Pro přípravu nových spolupracovníků bylo za pomocí lektorů TWR-Europe uskutečněno pětidenní školení, kterého se zúčastnila asi stovka stávajících a především nových spolupracovníků. Tato motivační investice se vyplatila a i když nebyla později již v takovém měřítku realizována, bylo uskutečněno několik seminářů menšího rozsahu a speciálního zaměření – některé ve spolupráci s TWR-E, některé samostatně.

 

Nezávisle na situaci kolem Rádia 7 se také měnilo vysílání na ostatních frekvencích. Z ekonomických důvodů bylo ukončeno víkendové vysílání na KV, Radio Proglas zrušilo pořad Světem Bible bez náhrady, český rozhlas Plzeň po změně ředitele zkrátil vysílání TWR na polovinu.

Benefiční koncert pro TWR-CZ. Podpořili nás i bratři PospíšilovéEkonomická situace v prvních letech celodenního vysílání byla velmi napínavá. První 2 roky byly silně ztrátové. Důvodem byly vyšší náklady, snižování a úplné ukončení podpory ze zahraničí a v prvním roce také padající kurz dolaru. Pokračování v činnosti bylo umožněno vytvořeným rezervám. Díky Bohu se tato situace poprvé změnila v roce 2008.

Reakce posluchačů začaly měnit charakter od prostého děkování za vysílání spíše k osobnímu vyznávání. Rádio 7 se stalo společníkem stovek a tisíců jednotlivců a především je doceňováno maminkami v domácnosti, respektive lidmi nemocnými a pohybově odkázanými na domov. Nemalý význam, má toto vysílání pro svůj misijní náboj a do redakce chodí vzkazy od lidí, kteří by jinak o Bohu asi tak honem neslyšeli. Dušan Jargaš měl nějvíce kuráže živě odvysílat historicky první směnu Rádia 7V nebi i v české redakci je nevětší radost, když přijde informace, že kdosi přijal Pána Ježíše na základě českého vysílání.

Mnohem více podrobností si můžete přečíst ve starých číslech našeho zpravodaje Anténa, které najdete zde.

Úryvky z aktuálních dopisů najdete zde.

Krátký film, shrnující dosavadní historii TWR-CZ si můžete prohlédnout zde.

 V roce 2009 ocenil práci TWR-CZ prezident TWR-International

 

 

 

 

 

  Zpět
Přečteno:: 24619
Pridat.eu Facebook! Twitter! Google! CZIN.eu
 
© 2017 Trans World Radio