Rádio7

Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově

2. Korintským 4,6
TWR-CZ
 
Rádio 7 není dobré, dobrý je Bůh.
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7

Právě vysíláme:

Písničky


Myšlenka na den

 

Vysíláním provází:

Jan Vytřísal

Jan Vytřísal
wma_smallwma128|64|32 |  mp3logomp3 128|32 aacplusaac+128|32 oggogg 128|24
youtube facebook flag_czflag_enflag_geflag_ruflag_fr
N0wlNDA4WCU1Q2haOSU4MCU3RnRZSSU3RUZUbSUyQyU3RnRDWUdR
 

Hledat


Ekonomická bilance

Ekonomická bilance

 

Kontakty

radio7@radio7.cz

+420 544 233 771

P.O.Box 96
656 96
Brno

facebook

youtube_icon_small

Další kontakty

Slovenská redakce Rádia 7:

TWR-SK

 



 

Mobilní platformy (beta)

mobile-logos

 

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 786 
Jiřina Gina Čunková PDF Tisk Email

Jiřina Gina ČunkováTěsně před Vánocemi roku 2005 nesměle zazvonila s otázkou, jestli pro ni nemáme práci. Neměli jsme, ale když se ozvala po Vánocích znovu, začali jsme o ní přemýšlet. Dnes Jiřinka pečuje o hudební archiv, externí hudební redaktory, řadu pořadů a možná vám také bude známá z několika CD chval, která vyšla v minulých letech. Chválit Boha je totiž její poslání, jak tvrdí. Její působení v redakci je také vidět na sestřihu některých kolegů – Jiřka byla totiž dříve kadeřnicí a nůžky má stále po ruce. Proti bolesti zad bojuje pravidelným cvičením a moderátorská židle jí náramně sluší. Teď nás straší, že uteče do Jičína, a z toho jsme smutní. Je totiž mimo jiné i tichou a nenápadnou modlitebnicí s pokorným srdcem, a tak nám její záštita v tomto směru bude chybět.

 

Moje děti

Dcera Kristýna v dubnu oslaví 20 let. Syn Marek a jeho žena Věra si domů z porodnice nedávno přivezli miminko, takže jsem novopečená babička.

 

Jak jsem uvěřila

Jako dítě jsem chodila do kostela, ale nic si z toho místa nepamatuji. Jen zimu a cukrárnu, kterou jsem považovala za lepší část nedělního dne. Boha, toho z kostela, jsem se bála do svých 12 let. Dokonce jsem se hádala s kamarádkou o Boží existenci. Nepochybovala jsem o ní, ale když mě kámoška opustila právě pro mé přesvědčení, řekla jsem si, že se o Bohu už nikdy bavit nebudu. Dodržela jsem své slovo do 21 let.

V té době jsem stála na křižovatce mého rozhodování. Jaký cíl cesty si zvolím? Budu dál žít nočními bary a diskotékami? Tam jsem trávila čas hlavně kvůli muzice, kterou jsem milovala. Téměř denně mě z tohoto způsobu života bolela hlava. Hluk, alkohol, cigarety, to udělá s člověkem zlé věci. Jediný den, kdy jsem bar nenavštívila, bylo pondělí, protože bylo zavřeno. Ale čeho jsem se obávala nejvíc, byl strach ze smrti, z nemoci. Ve 14 letech jsem zmizela z dohledu rodičů a zkusila vše kromě drog. Věřím, že to byl Ježíš Kristus, kdo mi pomohl se z křižovatky pohnout. Byl také jediný v té době, kdo mi otevřel svou náruč.

Moje maminka byla prvním křesťanem, který vkročil do mého života. Skrze změnu v jejím chování, skrze její lásku k Bibli jsem začala osobu Ježíše Krista vnímat. Byla jsem svědkem jejího nadpřirozeného uzdravení páteře. Nikdo z lékařů ani léčitelů jí nepomohl. Pouze modlitby a víra obyčejných křesťanů způsobily tento zázrak. Když máte před očima dvouleté utrpení blízkého člověka, pohne to vaším životem.

V tomto období jsem v sobě pociťovala prázdnotu. Měla jsem muže, syna, dost lidí kolem, jestli se dali nazvat přáteli... Stejně jsem se cítila opuštěná a nemilovaná. Navíc jsem vnímala břemeno vin a sobectví. Mé svědomí přestalo unášet tento život. A strach? Ten byl den za dnem větší.

 

Už nekouřím a nevyhledávám bary

Jedné noci jsem klekla na kolena a poprvé od 12 let jsem promluvila s Bohem. Vše jsem říkala s vážností a dodnes si to pamatuji. Před mýma očima vyvstávaly hříchy a po jejich vyznání jsem se cítila lehčí. Balvan byl pryč. Plakala jsem až do rána. Vědomí, že je mi odpuštěno a že jsem milována, mě povznášelo a dodnes povznáší nad všechna zklamání, úskalí a bolesti, kterých ani jako křesťan nejsem ušetřena. Uvnitř mého srdce je ale pokoj, smíření a také naděje, že se setkám s Pánem jednou tváří v tvář. Na to se nesmírně těším. Té samé noci jsem se rozhodla žít jinak. Sama od sebe jsem postupně opouštěla noční život: už mě to tam nebavilo. S kouřením jsem ještě rok bojovala, ale taky... Jednoho dne jsem prostě vyhodila krabičku a už si nezapálila.

 

Z čeho mám radost a na co se těším

Stalo se mnoho věcí. Ty krásné mám stále před očima. Jsou to mí přátelé, děti, teď už i malý vnouček Tobiáš, radost z mé nové práce, mohla jsem také navštívit 12 zemí ve Státech, kde jsem zpívala, můžu skládat písně pro mého Pána, stalo se i mnoho zázraků... A na ty horší věci, jako například, že ode mě odešel manžel k jiné ženě, jsem už zapomněla. A odpustila:-))

To nejkrásnější je (a zvláště v této době to prožívám), že můžu poznávat Boží lásku, že vím, kam jdu a že mě čeká den, kdy opravdu Pána Ježíše spatřím. Tím samozřejmě nemyslím, že jsem tady na zemi za trest, to ne. Baví mě každý den, kdy se probudím a můžu svůj život Bohu vložit do rukou. A hlavně, už se nebojím.

 

Dne 10.11.2012 jsem se provdala za Martina Čunka. 

  Zpět
Přečteno:: 6924
Pridat.eu Facebook! Twitter! Google! CZIN.eu
 
© 2014 Trans World Radio