Playlist

Živé vysílání

03:00 Na sobotní frekvenci Proglasu
Rapované evangelium (R)
04:00 Písničky
04:15 Modlitby podle Bible
Příležitost k posvěcení (R)
04:45 Písničky
05:00 Uši k duši
Komunikace (3/4): Komunikační modely (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Moře a maják


7. Kdy začíná život věčný?

Otázky kdy a charakteristika věčný obrací naše uvažování k tématice času. Je to ale opodstatněná reakce? Je čas věčný? Možná se zeptám ještě jinak: Vyznáváme, že Hospodin je naprosto svrchovaný. Existuje něco, čemu by se musel podřizovat? Pokud odpovíme ano, musím se ptát, v jakého bůžka to vlastně věříme. Pokud odpovíme ne, budu se ptát po čase, protože máloco nás omezuje tolik jako čas.

Věřím, že Hospodin je pánem i času. Čas je přece jeho dílem, kdysi, před stvořením světa, neexistoval (říkají fyzikové).

Skončí jednou čas? Většinou snadno odpovíme ano, skončí, protože zanikne i tato země. Bible ale mluví o vzniku nového nebe a nové země – bude tam existovat čas?

Nevíme. Bible o tom nic neříká. A spočítat se to nedá, protože nové stvoření není věcí řádu tohoto světa.

Proč o tom mluvím? Abych upozornil, že informace o budoucí existenci času Pánu Bohu nestála za to, aby o ní nechal do bible něco zapsat. Očividně to nepokládal za důležité.

Co to znamená? Především: Věčnost není čas bez konce, ale svoboda od času. Věčnost je věcí kvality, nikoli množství. To má zásadní dopad i na porozumění věčnému životu.

Vypráví se, že se jednou hádali katolický kněz, evangelický farář a židovský rabín, kdy začíná život. Kněz hájil okamžik početí, farář byl ochoten připustit událost porodu, rabín mlčel. Až po dlouhém naléhání ostatních řekl: Já si myslím, že život začíná, když děti odejdou z domu.

I já myslím, že tomu tak je, totiž že rozhoduje, na co mám čas a čemu ho toužím věnovat. Když děti odejdou z domu, život rodičů se promění. Ještě do toho zasahuje zaměstnání, každopádně se ale mohou daleko víc věnovat sobě navzájem. Věčný život začíná, když si udělám na svého Boha čas.

A co obrácení? Co znovuzrození? – ozvou se teď asi tradiční evangelikálové. Ozvou se oprávněně, tyto duchovní zkušenosti mají svoji váhu. Těm slovům dnes ale rozumí jen málokdo. A my si pod nimi nejednou představujeme něco, o čem bible ve skutečnosti vůbec nemluví.

Proto se teď těmto pojmům vyhnu. Zkusím to povědět civilně. Věčnému životu rozumím jako životu s Bohem, životu, ve kterém se Bůh stane základem i cílem, smyslem i obsahem. Věčný život je životem touhy mít Hospodina ztělesněného Ježíšem Kristem neustále vedle sebe, trávit čas rozhovorem s ním. Rozhovorem beze slov, nasloucháním Boží duši v absolutním spočinutí v absolutnu.

Není to nirvána, kdy se člověk v absolutnu rozplývá. Jdu životem se svým Bohem a já jsem stále já a on je stále on. Stejně tak vnímám ty druhé, se kterými se on ztotožňuje, a já se je učím vnímat jako součást jeho samého. Možná by se dalo povědět, že věčný život v plnosti začne, až se mi každý z druhých lidí stane obrazem a součástí Krista Pána.

Jak se taková touha probudí? Taková touha je vlastně láskou. Co radí Šúlamitka dívkám: Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. Kdy bude chtít sama? Až potká objekt své touhy. Věčný život začne, až člověk potká Boha a uvědomí si, jak moc si ho jeho Bůh cení a jak ho miluje.

Kdy se to stane? Až se člověk odváží přestat milovat ze všeho nejvíc sebe a zvedne oči k nebi. Protože Bůh už na tuto chvíli čeká.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.