Playlist

Živé vysílání

04:00 Písničky
04:15 Modlitby podle Bible
Příležitost k posvěcení (R)
04:45 Písničky
05:00 Uši k duši
Komunikace (3/4): Komunikační modely (R)
05:15 Písničky

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Moře a maják


15. Služba, učednictví

Poslední slova Pána Ježíše Krista pronesená na této zemi jsou podle záznamu knihy Skutků apoštolských tato: Dostanete sílu Ducha svatého a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Budete mi svědky. Co to znamená?

Vybavuji si, co jsem už v mládí slýchával od starších generací našeho sboru: Vydávej svědectví o Pánu Ježíši. Musíme svědčit, aby se lidé o nabídce evangelia dozvěděli.

 

Tak jsem to vnímal a vstřebával, proto jsem nakonec těsně před dokončením dizertační práce opustil svůj původní obor a rozhodl se sloužit v misijním rozhlase, svědčit o Kristu a jeho evangeliu. Nelituji toho, bylo to dobré rozhodnutí.

Rozhlas je ale specifickou oblastí, v běžném životě vnímám změnu, posun. Když se chci něco dozvědět, vygooglím si to, řekne vám každý druhý mladý. Nestojí o slova, má své zdroje. Je to docela oprávněné. Na internetu najdete tolik informací o Kristu a jeho evangeliu, tolik svědectví, tolik vzkazů a oslovení, že vaše informace najednou vypadá jako kapka v moři. Člověk by řekl: O Kristu už není třeba svědčit, všechny potřebné informace jsou na dosah ruky.

Znamená to, že novozákonní pověření být Kristovými svědky už přestalo platit? Ne, to by muselo být v Písmu nějak naznačeno, pracovat s jediným veršem je vždycky ošidné. Jaký byl model práce Pána Ježíše? Odkázal svým apoštolům nějakou systematickou teologii? Formuloval vyznání víry? Sepsal alespoň základní body svého učení? Řekl jim, co mají zvěstovat?

Ne, neřekl. On jim to ukázal. A učedníci to pochopili, proto říkají Petr s Janem jeruzalémským představitelům židů, starším, kněžím a znalcům zákona: O tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.

To je podstatné. Svědek totiž není ten, kdo říká, co si myslí, jaký má na co názor a vůbec už ne, co by se mělo. Svědek říká, co viděl a co prožil. Nic víc, ale ani nic méně. Jak to formuloval apoštol Jan: Co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme.

A tady narážíme na problém. Máme svědčit o Kristu, kterého nikdo z nás neviděl, nikdo z nás se ho nedotkl, nikdo neslyšel jeho hlas. Jak bychom mohli být věrohodnými svědky? Proč by nám lidé měli věřit?

Byly doby, kdy bylo evangelium neslýchanou věcí, nikomu nic takového ani na mysl nepřišlo, informace byly zcela nedostupné. Pak bylo třeba mluvit. Dnes sice lidé také ztrácejí jakékoli povědomí o tom, co to evangelium je, informace jsou ale na dosah ruky. Slova jsou zbytečná, protože problémem nejsou informace, ale jejich věrohodnost.

Jak se stát věrohodným svědkem? Pouze tak, jak to dělal Kristus sám. Necpal lidem informace, a pokud kázal, říkal, že k neporozumění. Žil s lidmi, otevíral jim svůj život, vzdal se svého soukromí, provokoval jejich otázky. Protože teprve odpovědi na položenou otázku, navíc podložené otevřeným a srozumitelným způsobem života, mohou být věrohodné. Být dnes Kristovým svědkem znamená právě toto: Přijmout Krista a jeho evangelium jako důvod svého života, vzdát se kvůli Kristu svého soukromí, otevřít svůj život cizím lidem a přiznat jim stejnou hodnotu, jakou přiznávám sobě a svým nejbližším. Pak budu žít jako svědek i učedník Pána Ježíše.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.